Květnovské poutní místo je prastaré. Kdysi dávno tu pasáček hlídal své stádo. Rozuteklo se mu po okolí a nemohl je sehnat dohromady. Rozčilený chlapec zaklel. Tu zaslechl zvláštní hlas, který ho napomenul. Ale odkud? Přistoupil k nedalekému keři, rozhrnul větve a nalezl Madonku. Od té doby se sem chodil tajně modlit. Až když onemocněl, prozradil své tajemství.
Lidé přišli a objevili mariánskou sošku. Přenesli ji do vsi, ale stále se vracela na původní místo. Vystavěli tedy kapličku mezi skalami a přicházeli prosit Matku Boží o pomoc i požehnání. Z Květnova se stalo slavné poutní místo.
Léta Páně 1660 putovali ke sv. Janu Křtiteli dva poutníci – matka a syn. Malý chlapec byl od narození němý. Matka vroucně prosila za své dítě. Když se navraceli domů, usedli u studánky, aby si odpočinuli. Chlapec si hrál v trávě, když tu mu usedl na ústa krásný motýl.
„Maminko, motýl!“, zvolalo dítě – a bylo uzdraveno.
Šťastní rodiče na místě vystavěli kapličku, která tu stojí dodnes.
V Petrovicích u studánky stával mohutný dub. Kdysi pod ním tři dívky hrabaly suchou trávu. Povídaly si a zpívaly.
Najednou se k nim přidal další, nebeský hlas. Pozvedly hlavu, aby zjistily, odkud přichází. V koruně starého dubu spatřily líbeznou paní s děťátkem v náručí, Usmívala se na ně a překrásně zpívala.
Zázračné zjevení se opakovalo a ke studánce přicházeli poutníci. Odcházeli vyléčení na duchu i na těle...
Za husitských bouří byl zničen ženský klášter ve Světci u Bíliny. Sestřičkám se podařilo uprchnout a odnést s sebou i sošku Panny Marie. Pečlivě ji ochraňovaly a postupně předávaly jedna druhé. Poslední z nich ukryla Madonu do dutiny staré lípy.
Po mnoha letech tady žala mladá dívka trávu. Tu se jí kolem ruky ovinul had. Lekla se a vykřikla. Náhle se koruna prastarého stromu rozzářila zvláštním světlem. Had zmizel, aniž by dívce ublížil. V dutině lípy pak děvče nalezlo mariánskou sošku. Lidé místo nazvali Mariaschein a vystavěli Matce Boží proslulý kostel.
Zázračné zjevení se opakovalo a ke studánce přicházeli poutníci. Odcházeli vyléčení na duchu i na těle...
Za časů třicetileté války bylo jedním z mnoha vydrancovaných míst i smečenské panství. V družeckém kostelíku opatrovali tehdy vzácnou sošku Panny Marie. Po ničivém nájezdu vojáků zbyl z chrámu jen oltář. A na něm Madona. Ze strachu před krádeží ji lidé uschovali ve smečenském kostele.
Druhý den stála Panna Maria opět v ruinách družeckého kostelíka. Další den znovu. A mezi Družcem a Smečnem se objevily dvě nové cesty – stříbrná a zlatá. Po nich se vracela Matka Boží zpátky ke svým.
Od července do října 2014 můžete navštívit výstavu fotografií Heleny Kalendové ve Skocích u Žlutic.
Otevřeno denně. Více na skokovském webu.